Jak pěstovat vodopády květin na balkoně

Dnes si povíme o rozdílech mezi jednotlivými druhy, zejména o těch často pěstovaných a zajímavých. Šlechtění bylo kdysi doménou Angličanů, ale později také Němců, Francouzů a Američanů. Dnes můžeme najít šlechtitelské stanice i v České republice nebo na Slovensku 🙂.
Nejčastěji pěstovanými druhy u nás jsou např:
Pelargonium peltatum – tahavé muškáty, které nacházejí uplatnění zejména na balkonech nebo v závěsných nádobách. Najdeme zde opravdu neuvěřitelné množství hybridů, které mají velmi širokou škálu barev. Po dvou až třech letech jednotlivé výhony zdřevnatí a ztratí schopnost tvořit bohaté převisy. Proto je vhodné je každoročně pěstovat z nových rostlin, které si buď koupíme, nebo, pokud máme prostor a chuť, si je můžeme snadno namnožit doma. Zejména plnokvěté odrůdy nesnášejí dlouhodobé zamokření.

Pelargonium zonale – pelargonie kroužkovaná, tedy jak je z názvu patrné – jedná se o druh s charakteristickou kresbou na listech. Mají vzpřímený růst a poměrně hustý habitus. Kvetou velmi bohatě a zejména ve starších zahradách je vídáme vysazené na záhonech, ale opět platí, že plnokvěté odrůdy jsou náročnější na nadbytek vody a déšť.

Pelargonium grandiflorum – velkokvěté muškáty, které se v přírodě běžně nevyskytují a které vznikly křížením několika druhů. Jsou rovněž vzpřímené s bohatou násadou květů, které nás okouzlují již od začátku léta. Na rozdíl od tažných muškátů se před zimou nestříhají. Jsou náchylné na déšť, a tedy na zálivku na listy, ale vyžadují mírně vlhký substrát. Daří se jim na okenních parapetech, v mobilních nádobách a na místech chráněných před deštěm.

Muškáty ze skupiny Angels Regal Pelargonium jsou výsledkem křížení a částečně připomínají květy fialek. Jsou velmi dekorativní díky pestrobarevným květům a hustému a kompaktnímu růstu. Nemají rády přílišné teplo, ale naopak ani místa vystavená dešti. Mnohdy je na nich cítit citronová vůně, kterou si zachovaly po svých předcích při rozmnožování.

Pelargonium graveolens – voňavé pelargonie, které se vyznačují citronovou vůní, která je pro mnohé spíše nepříjemná než lákavá. Protože nejsou tak kompaktní a jejich květy nejsou příliš výrazné, jejich obliba v pěstování není tak vysoká. Jsou však dostatečně vitální a dosahují výšky kolem 60 cm, jejich listy jsou řezané a sytě zelené